Archiv pro rubriku: BLOG

Poohlédnutí za Srazem patchworkářek v Prostějově

Tento víkend zažil prostějovský hotel Tennis club premiéru. I když v jeho prostorách neustále probíhají kongresy, konference, školení a různé jiné akce, setkání patchworkářek z celé republiky opravdu ještě nezažil.

Na začátku všeho byl nápad, tak to bývá u všeho. Sešly se dvě patchworkářky, staly se z nich kamarádky a patchwork je jejich společná diagnóza. S Janou už dva roky pořádáme víkendové kurzy právě v tomto hotelu a při jednom našem společném plánování, prohodil její manžel Tomáš: „Holky, nechcete udělat sraz pachorkářek?“ A bylo to. Na facebookových stránkách Patchworkářek se objevila anketa a my jsme s Janou opravdu „hleděly“, jaký zájem u vás vyvolala.

Nejprve jsme si myslely, že uspořádáme takové malé, komorní setkání několika děvčat, ale když jsme viděly narůstající počty na anketě a kolik z vás se chystá do Prostějova, začaly jsme vymýšlet, jak udělat akci zajímavou, když přijedete z celé republiky. Bohužel, proti nám byl čas, kterého moc nebylo. Naštěstí vedení hotelu je nám nakloněno, tak se nám podařilo zajistit větší sál. A my jsme mohly pozvat Jindřišku a Dášu, aby přivezly své krásné látky a vy mohly trošku provětrat své peněženky. S Nejšicí stroje několik let jezdím po výstavách, tak nebylo nic příjemnějšího, než je jako „organizátorka“ pozvat na tu prostějovskou. Abychom se mohly něčemu přiučit, přijela Monika a Jana, které jsou mezi patchworkářkami známé svou krásnou tvorbou. A druhá Jana přivezla pomůcku používanou především v Americe – acuquilt – stroj s raznicemi, který ale většina z nás neznala. S organizací celé akce pomohla děvčata z našeho spolku Patchwork Prostějov,z.s. U vchodu byla malá ukázka z naší tvorby a po skončení kurzu Liza decor a Evape, začalo společné šití. Nápad ušít bloky s námětem hvězdy, ze kterých potom bude celá deka, kterou darujeme nebo výtěžek z jejího prodeje bude věnován na charitativní věc, vás všechny tak zaujal, že vznikl celý projekt. Bližší informaci najdete na fb stránkách Patchwork Prostějov, z.s.

Na Sraz patchworkářek v Prostějově přijelo téměř 100 lidí, rozdalo se 98 malých pravítek – dárečků od Nejšicí stroje pro každou návštěvnici. Účast byla mezinárodní. Na náš kurz přijela Renča ze Slovenska, která jezdí pravidelně na naše víkendové akce. Sama jsem mluvila s děvčaty z Německa a slyšela jsem v sále polštinu. No a vy všechny jste přijely doslova ze všech koutů naší republiky.

Vaše velká účast a hlavně ohlasy na Patchworkářkách i to, co jste nám řekly osobně, nás velmi těší a jsme za to moc rády. Je to pro nás ale velký závazek a výzva do budoucna. Už včera jsme s Janou začaly plánovat naše příští setkání, protože jsme se rozhodly, že před názvem SRAZ PACHWORKÁŘEK bude do budoucna číslovka, příští rok na podzim 2.

Moc a moc vám všem, které jste s námi strávily příjemný víkend, chci poděkovata říct, že si toho opravdu velmi vážíme.

Chci poděkovat Janě – Liza Decor, že jsme to spolu „zvládly“ a že „do toho jdeme dál“. Děkuji Petře, že nám tolik pomohla při prodeji pravítek Liza decor. Děvčatům z Patchwork Prostějov, z.s. za velkou pomoc při organizaci celého srazu a projektu Hvězda.

Děkuji Jindřišce Moravcové (Látky Teplice), Dáši Bohaté (Patchworkcz.cz) – za prodej látek. Nejšicí stroje Prostějov – za velkou výstavu a poradenství v oblasti šicích strojů, pomůcek a příslušenství a dárečky pro každou z vás, Janě Hrevúšové (patchworkjana.eu) – za předvedení acuquiltu, Monice Malinové a Janě Dohnalové za ukázky jejich krásné tvorby.

Těším se na viděnou příští rok, vaše Eva – EVAPE

Sraz Patchworkářek

V sobotu 28. 10. 2017 v Hotelu Tennis Club v Prostějově se uskutečnil první ročník Srazu Patchworkářek. Přinášíme Vám malé ohlédnutí za touto akcí. FOTOGALERIE

Akce se zúčastnily desítky Patchworkářek z celé České republiky.
Mezi vystavovately a prodejci jsme mohli vidět.

WWW.LIZA DECOR.COM – prodej patchworkových pravítek a šablon

WWW.PATCHWORKCZ.CZ – prodej látek (Charm packs, Layer cake, Jelly roll aj.)

WWW.PATCHWORKOBCHOD.CZ – prodej látek a patchworkových pomůcek

WWW.PATCHWORKJANA.EU – vyřezávání aplikací pomocí raznic na accuquiltu

WWW.NEJ-SICI-STROJE.CZ – viděli jsme šicí a vyšívací stroje, overlocky, řezací plotr i termolis. Vše jsme si mohli osobně vyzkoušet a poradit se.

– JANA DOHNALOVÁ – ukázka quiltování Jany Dohnalové a jejich výrobků z ručně barvených látek.

– PATCHWORK PROSTĚJOV – ukázka a prodej výrobků

– ELIMON (MONIKA MALINOVÁ) – ukázka a prodej výrobků

Společně jsme si i zašily – ovocné prostírání nebo prostírání Flic – Flac hexagon.

Moc děkujeme za Vaši účast a za mě – víc takových příjemných setkání.

EVAPE

Kde spinkají zvířátka…

Vždycky mě potěší, když mě osloví některá z mých kamarádek a chce, abych jí ušila něco originálního pro její blízké. A tak to také bylo s touto dětskou dekou.

Babička Soňa má tu nejmilejší, nejšikovnější a nejúžasnější vnučku /stejně tak, jako já mám toho nejúžasnějšího, nejšikovnějšího a nejlepšího vnoučka 🙂 /. Adélka bude mít rok a babička pro ni chtěla nějaký originální dárek, aby byl jenom a jenom Adélčin. A tak jsem začala vybírat v té své velké zásobě výšivek ty nejvhodnější a pro roční holčičku nejmilejší. Deka by měla být spinkací, tak aby se zdály jenom krásné sny. A samozřejmě jsem obrázky našla.

Na bílé plátno jsem vyšila osm zvířátek a na deváté jméno Adélka. Čtverce jsem zpracovala do patchworkového bloku SRUB a potom ušila celý top deky o rozměru cca 120 x 130 cm /aby nějakou chvilku vydržela a rostla s holčičkou/. Jako výplň jsem použila vatelín vhodný pro děti do 3 let. A na „zádíčka“ opět bavlněnou látku. Celou deku jsem proquiltovala, ale jen ve čtvercích „ve stínu švu“, aby byla deka krásně nadýchaná a měkoučká. A ke každé peřince patří i polštářek, tak má Adinka i polštářek a jako dárek ode mne bryndáček.

Teď už musí babička Soňa vymyslet ke každému obrázku pohádku, aby večer mohla své vnučce povídat příběhy.

Kdepak spí slon a žirafa? Přeci na obláčku, na mráčku, hrají si s hvězdičkami. Mají krásnou měkkou peřinku, tak jako ty, Adélko. Dobrou noc, sladké sny.

Eva

Dávno, dávno již tomu …

„Dávno, dávno již tomu, …“

Vypůjčila jsem si několik slov z úvodní kapitoly Babičky. A to ze dvou důvodů. Jeden je krásný romantický a později se k němu dostanu. Druhý je zcela prostý a vůbec ne romantický – dávno, dávno již tomu, co jsem naposledy napsala článek na naše webové stránky.

Tak, úvod jsem úspěšně zvládla a nebudu dál rozvádět, co jsem měla práce, šití, příprav na kurzy, babičkování , ježdění na kole nebo létání v oblacích. Samé krásné věci. Ale najednou mám zase ten pocit, že bych vám ráda něco napsala, ukázala nějaké fotky a měla radost, když se podíváte, co je u nás nového.

A teď se vrátím k tomu krásnému, romantickému důvodu, který jsem zmiňovala na začátku. Přišla za mnou kamarádka Maruška. Mají s manželem chaloupku po rodičích a našla staré modrobílé pruhované povlečení. Je po jejich prarodičích a voní krásnými vzpomínkami na dětství . A jestli bych jí neporadila, jak to opravit, protože kraje už jsou za ta dlouhá léta slabé, sem tam dírka. Že by koupila nějakou podobnou pruhovanou látku a povlečení bychom nastavily. Zkusit bychom to mohly, ale nikdy neseženeme stejný proužek, stejný materiál a barvu. Vždycky bude vidět, že je to opravené, nastavené. To chce něco jiného. Nějakou razantní změnu, udělat z nevýhody výhodu. A najednou mi to došlo a už jsem to viděla :).

Na zem jsem si položila řezací podložku, pravítkem naměřila 40 cm a řízla jsem /ještě že mám ty patchworkářské pomůcky a nemusím to pracně stříhat nůžkami/. Samozřejmě na té správně straně povlaku – u hlavy. A to samé i na druhém. Z bílého plátna jsem si uřízla dva pruhy cca 82 cm / aby bylo na šev/ a potom začal pracovat můj velký brácha – vyšívací stroj. Protože máme s kamarádkou Janou velké množství výšivek 🙂 /co kdyby nám nějaká chyběla a nekup to, když je to právě ve slevě :)/ , našla jsem tam jednu, co je právě ta pravá. No a potom se vyšívalo a vyšívalo. Vyšité pruhy bílého plátna jsem našila na místo uříznutých pruhů, sešila a povlak na peřinu byl hotový. No jo, ale k peřinám by byly pěkné i polštářky a zbyly přeci ty uříznuté pruhy. Tak jsem vyšila ještě další dva motivy na bílé plátno a ušila polštářky olemované úzkým modrobílým proužkem.

Kdo mě zná, tak ví, že ne vždycky jsem spokojená s výsledkem své práce, že jsem na sebe, co se týče šití, opravdu velice přísná a kritická. Ale tentokrát můžu s čistým svědomím říct – fakt se to povedlo, mám z toho dobrý pocit. No posuďte sami.

Ráno jsem celou soupravu odnesla kamarádce Marušce a věděla jsem, že budu mít krásný den, protože jsem potěšila jednoho človíčka :). A ještě navíc jsem dostala chuť zase něco napsat a podělit se o to s vámi.

Krásné dny i vám přeje Eva.

Ještě květnové …

Každé ráno kolem osmé hodiny chodím na procházku s naším čtyřnohým miláčkem Terrym /dobře ho znáte z většiny našich fotografií/. Najednou na mě dýchlo léto, taková ta krásná vůně, kdy se spojí ranní sluníčko s nočním deštěm. A když jsem uviděla na kraji pole rozkvetlé vlčí máky, letní atmosféra mě úplně dostala. Umytá okna, letní záclony a doladěné textilní dekorace na sebe nenechaly dlouho čekat. A protože jsem s výsledkem spokojená, musím se hned podělit i s vámi.

S krásným letním ránem jsem si uvědomila, že už jsem strašně dlouho nic nenapsala na naše stránky EVAPE. Pro babičkovské aktivity jsem úplně zapomněla na psaní. A že se toho za tu dobu událo nemálo.

Úplně nejdůležitější a zásadní je, že máme KUBÍČKA. Událo  se to před více než měsícem a bylo to takové kouzelné odpoledne, když se z nás rodičů stali prarodiče. Stalo se to na Kosíři, tak si říkám, jestli ten hanácký kopec nemá čarovnou moc.

Babičkovské radosti mě úplně pohltily. Kubíčkovi jsem vyšila na oblečky, bryndáčky a polštářky jeho jméno. Ale nejsem v tom sama. Děda Petr zrenovoval rovnou dvě postýlky. Jedna je u nás a já jsem do ní ušila další mantinel a deku. A Kubíčkovi se v ní líbí. Se zvířátky na mantinelu si povídá a dobře se mu spinká.  A náš Terrouš sedí pod postýlkou a hlídá chlapečka. My s dědou máme už nachystané pohádky pro našeho vnoučka.

Kubíčku, vítej človíčku. Ať je ti s námi dobře, ať jsi zdravý a šťastný!

Všechno chce svůj čas

Možná někteří z vás prohlíželi naše stránky a všimli si, že se delší dobu nic neděje. Není to proto, že bychom s Petrou nic nedělaly, ale protože se nechtěla dostavit ta správná myšlenka nebo nápad, o co se s vámi podělit. Nechtělo se mi za každou cenu něco psát, když by to mělo být jen takové zbytečné plácání, jenom proto, aby pravidelně „vyšly aktuality“. To určitě ne. Vždyť jsem to přece už jednou psala, že nejsem žádná blogerka nebo spisovatelka a určitě mě „netlačí“ žádný termín.

Dnes, po opravdu hodně dlouhé době, peču koláče. A hlavou mi plynou myšlenky. Vzpomínám na babičku, jak se každou neděli naším domem nesla vůně tvarohových a povidlových  koláčů. To byla dobrota! Babičky přece vždycky pečou ty nejlepší buchty.
A teď mi to došlo, vždyť já přeci budu taky BABIČKA, tak musím péct a vařit dobroty! To je až k neuvěření, jak ten čas letí. Zdá se mi, že to není tak dlouho, když jsem byla sama malá holka a teď najednou budu babičkou. Je to život, všechno prostě chce ten správný čas.

No a i tímto „babičkovským“ nebo spíš „maminkovským“ směrem se teď ubírá i naše tvoření. Určitě jste si všimli informace „o módních trendech“, které teď u nás frčí – tyrkysová barva, myšičky, sloni a jiné dětské obrázky. S Peťkou si teď užíváme, šijeme
a chystáme výbavičku. Je to tak, jak řekl klasik: „Klokan přiletí v dubnu“. 🙂 🙂 🙂

A vytvořily jsme toho mnohem víc. Na obrázcích vidíte korálkové šperky. Petra si do bytu ušila šedý taburet a já pro Barunku meditační polštářek se slonem (Ondro, vydrž, taky se na tebe dostane 🙂 ).  Autorem kávové soupravy je také Petra. A patchworkové ubrusy s hvězdou jsme šily s děvčaty na kurzu v Letovicích. A to jsem toho určitě zapomněla spoustu výrobků vyfotit.

Vidíte, prostě to chtělo i ten správný čas na další aktuality.

Vaše Eva

Listopadové…

Listopad – možná je to takový smutný, pošmourný a mlhavý, prostě „dušičkový“, měsíc. Ale zato má krásné jméno … listopad. Hned si představíte krásné barevné listy, jak se jeden po druhém pomalusnáší se stromů, aby udělaly místo listům novým, které vyrostou na jaře. Myslím si, že je dobře, že čeština má tak pěkná pojmenování pro jednotlivé měsíce – březen, říjen, prosinec oproti march, october, december. Přijdou mi takové barevné a voňavé.

Nevím, čím to je, ale my si snad pravidelně vybíráme toto roční období k úpravám našeho bytu. Možná proto, že náš švagr, malíř pokojů, je přes celé léto tak vytížený a nemá na nás čas. A tak jsme se teď konečně odhodlali a pustili se do zvelebení našeho bydlení. Řeknu vám, že jsme chvílemi začali propadat panice a depresím. Například, když jsme se rozhodli, že se zbavíme starých a nepotřebných věcí. Ale víte, jak je těžké udělat rozhodnutí, co je staré a nepotřebné? Přece nevyhodím tento hrníček, ten jsem dostala při nástupu do mého úplně prvního zaměstnání. A tyhle skleničky?

Opravdu to není vůbec nic jednoduchého. Ale když se rozhodnete, že po letech vyměníte původně šestimetrovou obývací stěnu za několik miniaturních skříněk, nezbude vám nic jiného, než „udělat pořádnou čistku“. Ovšem krabice se starými fotografiemi, vzpomínkami na naše blízké, ale i se starými dopisy, ta si určitě své místo v novém nábytku najde.

Teď jistě chápete, že letos v listopadu opravdu nešiju a netvořím. Není čas a opravdu není kde. Ale moc se těším, protože si svou pracovnu stěhuji do většího pokoje – hurá! Budu tam mít ještě víc regálků na ještě více láteček.

A protože nemám žádné nové fotky, které by dokumentovaly mé tvoření, rozhodla jsem se, že přidám kouzelné obrázky podzimní přírody, které na svých turistických toulkách nafotil můj kamarád Jirka Valenta. Jsou opravdu krásné a určitě stojí za návštěvu i jeho galerie na Rajčeti http://pppprostejov.rajce.idnes.cz.

Z dočasně ne příliš útulného bytu vám přeji krásný listopad.

Eva

Trošku optimistické, trošku pesimistické – nebo naopak?

Také někdy máte ten pocit, že byste nejraději zalezli do kouta, zahrabali se hodně hluboko a schovali se před celým světem? Aspoň na chvilečku, abyste trošku vydechli a odpočinuli si? Někdy si „to něco“ prostě s člověkem trošku zahrává.

Zrovna dneska jsem propadla takové menší – popravdě větší – depresi. Poprvé tehdy, když jsem zjistila, že mi hacker napadl naše „vypiplané“ webové stránky a správce domény řekne: „Asi bude nejlepší všechno smazat a začít od znova, od začátku. UF UF UF. Konec, panika, zoufalství, slzy. Žádné webovky, nic nebude.

Podruhé, když máte na „šmíráku“ připravené Říjnové aktuality – krásné, barevné, tak jako podzimní listí. O tom, jak milujete barvy, jak se vám zdají barevné sny. Jenomže, kdepak je jim konec? Kdopak mi je schoval? Ten Němec nebo tady máme ty malé trpajzlíky hajzlíky (promiňte, ale já je fakt doma mám)?

No prostě, stálo to dneska zato.

Ale teď ta druhá část nadpisu.

Webovky se snad podaří zachránit a poslední záloha není až tak stará. Tak snad toho nebude tolik chybět.

A když je někdo trošku sklerotik a trošku lajdák, tak mu nezbude nic jiného, než napsat aktuality nové.

Ale nakonec je tu i místo pro ponaučení. Za prvé – zálohujte, zálohujte, zálohujte. A za druhé – aktuality mají být přece aktuální a ne čtrnáct dnů staré.

Nepropadejte panice, ani v tomto pošmourném a smutném podzimním počasí. Záleží jen na vás, co si z kterého dne vezmete.

Vaše Eva

Stručná zpráva o výstavě

Tak jsem se konečně dostala k počítači, abych podala krátkou zprávu o opravdu zdařilé akci.
V pátek 18. září byla zahájena výstava letovických patchworkářek Jehla v ruce čaruje a byla zahájena opravdu slavnostně. Vernisáže s bohatým kulturním programem se zúčastnilo téměř padesát návštěvníků a dokonce přišel i kouzelník. 🙂  Vernisáž výstavy a workshop
Výstava je prodejní a výrobky opravdu velmi rychle mizí. Mám obavu, že do konce výstavy budou prázdné stoly a regály.
Ještě jednou bych ráda poděkovala všem svým švadlenkám za velkou pomoc při organizaci výstavy i vernisáže.

A těším se na naše další „čarování“.

 

A už je tu zase první školní den

Je tu 1. září – první školní den. Má vůbec cenu, pronášet tu otřepanou větu: „Ty prázdniny tak rychle utekly.“? Jak jinak? Tak jako každý jiný rok, tak jak rychle uteče všechno, na co se těšíme a co máme rádi. Záleží jen na nás, jak tyto chvíle prožijeme, abychom potom nelitovali, co jsme všechno mohli udělat lépe a co jsme nestihli.

I když naše děti jsou dávno dospělé a už (konečně – od školky až po vysokou školu 22let studií :-D) školou nepovinné, pořád ve mně na začátku září zůstává takový ten zvláštní pocit. Co musím ještě nachystat, co koupit, máme pouzdro a sešity? Prostě maminkovské starosti.

Ale teď je k tomu i jiný důvod. Se začátkem školního roku se nám opět rozbíhají kurzy. A já teď jako správná „úča“ sedím nad rozvrhem a plánuji, kdy který bude a jeho náplň. Myslím, že se máte na co těšit.

A pozor! Novinka! Od poloviny září jsou pro vás nově připraveny KURZY PATCHWORKU V PROSTĚJOVĚ. Rozpisy najdete pod záložkou  KURZY

Pozvanka patchwork Prostejov

Pokud máte dítka školou povinná, přeji jim to správné vykročení do nového školního roku a vám hodně pevné nervy. A všem ostatním krásné září.

Eva