Archiv pro rubriku: BLOG

Kde spinkají zvířátka…

Vždycky mě potěší, když mě osloví některá z mých kamarádek a chce, abych jí ušila něco originálního pro její blízké. A tak to také bylo s touto dětskou dekou.

Babička Soňa má tu nejmilejší, nejšikovnější a nejúžasnější vnučku /stejně tak, jako já mám toho nejúžasnějšího, nejšikovnějšího a nejlepšího vnoučka 🙂 /. Adélka bude mít rok a babička pro ni chtěla nějaký originální dárek, aby byl jenom a jenom Adélčin. A tak jsem začala vybírat v té své velké zásobě výšivek ty nejvhodnější a pro roční holčičku nejmilejší. Deka by měla být spinkací, tak aby se zdály jenom krásné sny. A samozřejmě jsem obrázky našla.

Na bílé plátno jsem vyšila osm zvířátek a na deváté jméno Adélka. Čtverce jsem zpracovala do patchworkového bloku SRUB a potom ušila celý top deky o rozměru cca 120 x 130 cm /aby nějakou chvilku vydržela a rostla s holčičkou/. Jako výplň jsem použila vatelín vhodný pro děti do 3 let. A na „zádíčka“ opět bavlněnou látku. Celou deku jsem proquiltovala, ale jen ve čtvercích „ve stínu švu“, aby byla deka krásně nadýchaná a měkoučká. A ke každé peřince patří i polštářek, tak má Adinka i polštářek a jako dárek ode mne bryndáček.

Teď už musí babička Soňa vymyslet ke každému obrázku pohádku, aby večer mohla své vnučce povídat příběhy.

Kdepak spí slon a žirafa? Přeci na obláčku, na mráčku, hrají si s hvězdičkami. Mají krásnou měkkou peřinku, tak jako ty, Adélko. Dobrou noc, sladké sny.

Eva

Dávno, dávno již tomu …

„Dávno, dávno již tomu, …“

Vypůjčila jsem si několik slov z úvodní kapitoly Babičky. A to ze dvou důvodů. Jeden je krásný romantický a později se k němu dostanu. Druhý je zcela prostý a vůbec ne romantický – dávno, dávno již tomu, co jsem naposledy napsala článek na naše webové stránky.

Tak, úvod jsem úspěšně zvládla a nebudu dál rozvádět, co jsem měla práce, šití, příprav na kurzy, babičkování , ježdění na kole nebo létání v oblacích. Samé krásné věci. Ale najednou mám zase ten pocit, že bych vám ráda něco napsala, ukázala nějaké fotky a měla radost, když se podíváte, co je u nás nového.

A teď se vrátím k tomu krásnému, romantickému důvodu, který jsem zmiňovala na začátku. Přišla za mnou kamarádka Maruška. Mají s manželem chaloupku po rodičích a našla staré modrobílé pruhované povlečení. Je po jejich prarodičích a voní krásnými vzpomínkami na dětství . A jestli bych jí neporadila, jak to opravit, protože kraje už jsou za ta dlouhá léta slabé, sem tam dírka. Že by koupila nějakou podobnou pruhovanou látku a povlečení bychom nastavily. Zkusit bychom to mohly, ale nikdy neseženeme stejný proužek, stejný materiál a barvu. Vždycky bude vidět, že je to opravené, nastavené. To chce něco jiného. Nějakou razantní změnu, udělat z nevýhody výhodu. A najednou mi to došlo a už jsem to viděla :).

Na zem jsem si položila řezací podložku, pravítkem naměřila 40 cm a řízla jsem /ještě že mám ty patchworkářské pomůcky a nemusím to pracně stříhat nůžkami/. Samozřejmě na té správně straně povlaku – u hlavy. A to samé i na druhém. Z bílého plátna jsem si uřízla dva pruhy cca 82 cm / aby bylo na šev/ a potom začal pracovat můj velký brácha – vyšívací stroj. Protože máme s kamarádkou Janou velké množství výšivek 🙂 /co kdyby nám nějaká chyběla a nekup to, když je to právě ve slevě :)/ , našla jsem tam jednu, co je právě ta pravá. No a potom se vyšívalo a vyšívalo. Vyšité pruhy bílého plátna jsem našila na místo uříznutých pruhů, sešila a povlak na peřinu byl hotový. No jo, ale k peřinám by byly pěkné i polštářky a zbyly přeci ty uříznuté pruhy. Tak jsem vyšila ještě další dva motivy na bílé plátno a ušila polštářky olemované úzkým modrobílým proužkem.

Kdo mě zná, tak ví, že ne vždycky jsem spokojená s výsledkem své práce, že jsem na sebe, co se týče šití, opravdu velice přísná a kritická. Ale tentokrát můžu s čistým svědomím říct – fakt se to povedlo, mám z toho dobrý pocit. No posuďte sami.

Ráno jsem celou soupravu odnesla kamarádce Marušce a věděla jsem, že budu mít krásný den, protože jsem potěšila jednoho človíčka :). A ještě navíc jsem dostala chuť zase něco napsat a podělit se o to s vámi.

Krásné dny i vám přeje Eva.

Ještě květnové …

Každé ráno kolem osmé hodiny chodím na procházku s naším čtyřnohým miláčkem Terrym /dobře ho znáte z většiny našich fotografií/. Najednou na mě dýchlo léto, taková ta krásná vůně, kdy se spojí ranní sluníčko s nočním deštěm. A když jsem uviděla na kraji pole rozkvetlé vlčí máky, letní atmosféra mě úplně dostala. Umytá okna, letní záclony a doladěné textilní dekorace na sebe nenechaly dlouho čekat. A protože jsem s výsledkem spokojená, musím se hned podělit i s vámi.

S krásným letním ránem jsem si uvědomila, že už jsem strašně dlouho nic nenapsala na naše stránky EVAPE. Pro babičkovské aktivity jsem úplně zapomněla na psaní. A že se toho za tu dobu událo nemálo.

Úplně nejdůležitější a zásadní je, že máme KUBÍČKA. Událo  se to před více než měsícem a bylo to takové kouzelné odpoledne, když se z nás rodičů stali prarodiče. Stalo se to na Kosíři, tak si říkám, jestli ten hanácký kopec nemá čarovnou moc.

Babičkovské radosti mě úplně pohltily. Kubíčkovi jsem vyšila na oblečky, bryndáčky a polštářky jeho jméno. Ale nejsem v tom sama. Děda Petr zrenovoval rovnou dvě postýlky. Jedna je u nás a já jsem do ní ušila další mantinel a deku. A Kubíčkovi se v ní líbí. Se zvířátky na mantinelu si povídá a dobře se mu spinká.  A náš Terrouš sedí pod postýlkou a hlídá chlapečka. My s dědou máme už nachystané pohádky pro našeho vnoučka.

Kubíčku, vítej človíčku. Ať je ti s námi dobře, ať jsi zdravý a šťastný!

Všechno chce svůj čas

Možná někteří z vás prohlíželi naše stránky a všimli si, že se delší dobu nic neděje. Není to proto, že bychom s Petrou nic nedělaly, ale protože se nechtěla dostavit ta správná myšlenka nebo nápad, o co se s vámi podělit. Nechtělo se mi za každou cenu něco psát, když by to mělo být jen takové zbytečné plácání, jenom proto, aby pravidelně „vyšly aktuality“. To určitě ne. Vždyť jsem to přece už jednou psala, že nejsem žádná blogerka nebo spisovatelka a určitě mě „netlačí“ žádný termín.

Dnes, po opravdu hodně dlouhé době, peču koláče. A hlavou mi plynou myšlenky. Vzpomínám na babičku, jak se každou neděli naším domem nesla vůně tvarohových a povidlových  koláčů. To byla dobrota! Babičky přece vždycky pečou ty nejlepší buchty.
A teď mi to došlo, vždyť já přeci budu taky BABIČKA, tak musím péct a vařit dobroty! To je až k neuvěření, jak ten čas letí. Zdá se mi, že to není tak dlouho, když jsem byla sama malá holka a teď najednou budu babičkou. Je to život, všechno prostě chce ten správný čas.

No a i tímto „babičkovským“ nebo spíš „maminkovským“ směrem se teď ubírá i naše tvoření. Určitě jste si všimli informace „o módních trendech“, které teď u nás frčí – tyrkysová barva, myšičky, sloni a jiné dětské obrázky. S Peťkou si teď užíváme, šijeme
a chystáme výbavičku. Je to tak, jak řekl klasik: „Klokan přiletí v dubnu“. 🙂 🙂 🙂

A vytvořily jsme toho mnohem víc. Na obrázcích vidíte korálkové šperky. Petra si do bytu ušila šedý taburet a já pro Barunku meditační polštářek se slonem (Ondro, vydrž, taky se na tebe dostane 🙂 ).  Autorem kávové soupravy je také Petra. A patchworkové ubrusy s hvězdou jsme šily s děvčaty na kurzu v Letovicích. A to jsem toho určitě zapomněla spoustu výrobků vyfotit.

Vidíte, prostě to chtělo i ten správný čas na další aktuality.

Vaše Eva

Listopadové…

Listopad – možná je to takový smutný, pošmourný a mlhavý, prostě „dušičkový“, měsíc. Ale zato má krásné jméno … listopad. Hned si představíte krásné barevné listy, jak se jeden po druhém pomalusnáší se stromů, aby udělaly místo listům novým, které vyrostou na jaře. Myslím si, že je dobře, že čeština má tak pěkná pojmenování pro jednotlivé měsíce – březen, říjen, prosinec oproti march, october, december. Přijdou mi takové barevné a voňavé.

Nevím, čím to je, ale my si snad pravidelně vybíráme toto roční období k úpravám našeho bytu. Možná proto, že náš švagr, malíř pokojů, je přes celé léto tak vytížený a nemá na nás čas. A tak jsme se teď konečně odhodlali a pustili se do zvelebení našeho bydlení. Řeknu vám, že jsme chvílemi začali propadat panice a depresím. Například, když jsme se rozhodli, že se zbavíme starých a nepotřebných věcí. Ale víte, jak je těžké udělat rozhodnutí, co je staré a nepotřebné? Přece nevyhodím tento hrníček, ten jsem dostala při nástupu do mého úplně prvního zaměstnání. A tyhle skleničky?

Opravdu to není vůbec nic jednoduchého. Ale když se rozhodnete, že po letech vyměníte původně šestimetrovou obývací stěnu za několik miniaturních skříněk, nezbude vám nic jiného, než „udělat pořádnou čistku“. Ovšem krabice se starými fotografiemi, vzpomínkami na naše blízké, ale i se starými dopisy, ta si určitě své místo v novém nábytku najde.

Teď jistě chápete, že letos v listopadu opravdu nešiju a netvořím. Není čas a opravdu není kde. Ale moc se těším, protože si svou pracovnu stěhuji do většího pokoje – hurá! Budu tam mít ještě víc regálků na ještě více láteček.

A protože nemám žádné nové fotky, které by dokumentovaly mé tvoření, rozhodla jsem se, že přidám kouzelné obrázky podzimní přírody, které na svých turistických toulkách nafotil můj kamarád Jirka Valenta. Jsou opravdu krásné a určitě stojí za návštěvu i jeho galerie na Rajčeti http://pppprostejov.rajce.idnes.cz.

Z dočasně ne příliš útulného bytu vám přeji krásný listopad.

Eva

Trošku optimistické, trošku pesimistické – nebo naopak?

Také někdy máte ten pocit, že byste nejraději zalezli do kouta, zahrabali se hodně hluboko a schovali se před celým světem? Aspoň na chvilečku, abyste trošku vydechli a odpočinuli si? Někdy si „to něco“ prostě s člověkem trošku zahrává.

Zrovna dneska jsem propadla takové menší – popravdě větší – depresi. Poprvé tehdy, když jsem zjistila, že mi hacker napadl naše „vypiplané“ webové stránky a správce domény řekne: „Asi bude nejlepší všechno smazat a začít od znova, od začátku. UF UF UF. Konec, panika, zoufalství, slzy. Žádné webovky, nic nebude.

Podruhé, když máte na „šmíráku“ připravené Říjnové aktuality – krásné, barevné, tak jako podzimní listí. O tom, jak milujete barvy, jak se vám zdají barevné sny. Jenomže, kdepak je jim konec? Kdopak mi je schoval? Ten Němec nebo tady máme ty malé trpajzlíky hajzlíky (promiňte, ale já je fakt doma mám)?

No prostě, stálo to dneska zato.

Ale teď ta druhá část nadpisu.

Webovky se snad podaří zachránit a poslední záloha není až tak stará. Tak snad toho nebude tolik chybět.

A když je někdo trošku sklerotik a trošku lajdák, tak mu nezbude nic jiného, než napsat aktuality nové.

Ale nakonec je tu i místo pro ponaučení. Za prvé – zálohujte, zálohujte, zálohujte. A za druhé – aktuality mají být přece aktuální a ne čtrnáct dnů staré.

Nepropadejte panice, ani v tomto pošmourném a smutném podzimním počasí. Záleží jen na vás, co si z kterého dne vezmete.

Vaše Eva

Stručná zpráva o výstavě

Tak jsem se konečně dostala k počítači, abych podala krátkou zprávu o opravdu zdařilé akci.
V pátek 18. září byla zahájena výstava letovických patchworkářek Jehla v ruce čaruje a byla zahájena opravdu slavnostně. Vernisáže s bohatým kulturním programem se zúčastnilo téměř padesát návštěvníků a dokonce přišel i kouzelník. 🙂  Vernisáž výstavy a workshop
Výstava je prodejní a výrobky opravdu velmi rychle mizí. Mám obavu, že do konce výstavy budou prázdné stoly a regály.
Ještě jednou bych ráda poděkovala všem svým švadlenkám za velkou pomoc při organizaci výstavy i vernisáže.

A těším se na naše další „čarování“.

 

A už je tu zase první školní den

Je tu 1. září – první školní den. Má vůbec cenu, pronášet tu otřepanou větu: „Ty prázdniny tak rychle utekly.“? Jak jinak? Tak jako každý jiný rok, tak jak rychle uteče všechno, na co se těšíme a co máme rádi. Záleží jen na nás, jak tyto chvíle prožijeme, abychom potom nelitovali, co jsme všechno mohli udělat lépe a co jsme nestihli.

I když naše děti jsou dávno dospělé a už (konečně – od školky až po vysokou školu 22let studií :-D) školou nepovinné, pořád ve mně na začátku září zůstává takový ten zvláštní pocit. Co musím ještě nachystat, co koupit, máme pouzdro a sešity? Prostě maminkovské starosti.

Ale teď je k tomu i jiný důvod. Se začátkem školního roku se nám opět rozbíhají kurzy. A já teď jako správná „úča“ sedím nad rozvrhem a plánuji, kdy který bude a jeho náplň. Myslím, že se máte na co těšit.

A pozor! Novinka! Od poloviny září jsou pro vás nově připraveny KURZY PATCHWORKU V PROSTĚJOVĚ. Rozpisy najdete pod záložkou  KURZY

Pozvanka patchwork Prostejov

Pokud máte dítka školou povinná, přeji jim to správné vykročení do nového školního roku a vám hodně pevné nervy. A všem ostatním krásné září.

Eva

 

Prázdninová pohlednice

Posíláte ještě pohlednice? Já se musím přiznat, že strašně málo, spíš ani ne. Vždycky jsem nějakou poslala taťkovi, když jsem byla někde na dovolené, ale…

Nicméně jsem si na pohlednici vzpomněla teď, když mě zase straší, že jsem nic nenapsala a že nejsou žádné aktuality. Tak jsem to vymyslela.

Posílám vám prázdninovou pohlednici. Je toho na ní málo napsané, ale zato plno obrázků.

Takže krásné léto, krásné prázdniny. Ještě si chvíli užívejte

Eva

 

Červnové poohlédnutí aneb o šílených holkách a báječných mužích na létajících strojích

Každý měsíc se snažím na naše stránky vložit článek a tom, co jsme s Petrou vyrobily, o něčem zajímavém, co jsme prožily nebo i o staré vzpomínce, která se mi najednou objevila v myšlenkách. Některý měsíc je takový „obyčejný“, nic zvláštního se neděje. A potom je tu takový, který je plný zajímavých událostí a uteče jako voda a než se nadějete, je tu konec a aktuality zase nikde. Už jsem tedy alibisticky změnila název z aktualit na poohlédnutí 🙂 .

Samozřejmě jsem v červnu šila a Petra korálkovala (novinkou jsou andělské náramky), to není nic nového. V Letovicích proběhly poslední dva předprázdninové kurzy patchworku. Nebyly až tak o šití, ale spíš o povídání a plánování, co všechno chceme v novém školním roce udělat. A hlavní téma je společná výstava, máte se na co těšit 🙂 .

A potom už to bylo trošku jiné, než ostatní měsíce. Jela jsem na nějakou dobu do Prahy, abych dělala společnost manželovi, který tam připravoval Air show Praha. První dva dny jsem si opravdu užila po svém. Prochodila jsem si historické centrum, Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí a to opravdu důkladně. Byla jsem se podívat na výstavě Káji a Jana Saudkových i na pohádkově krásných róbách Blanky Matragi.

Tím mé prázdniny skončily a já jsem se stala členkou organizačního týmu a pomáhala jsem s přípravami leteckého dne. Ale bylo to zase jen příjemné, však víte, že naše rodina je na letišti jako doma. Viděla jsem spoustu krásných letadel a potkala mnoho zajímavých lidí (Martin Šonka, Petr Kopfstein nebo pilot historického Spitfiru). No, a když se můžete v nějakém letadle proletět a pod vámi se objeví malebná krajina kolem Berounky a pilot jen kvůli vám několikrát zakrouží nad Křivoklátem nebo Karlštejnem, co víc si můžete přát? Jen můžete závidět těm báječným mužům na létajících strojích.

A rychle zpět do práce. Ale může být něco lepšího, než když je práce vaším koníčkem a vy se na ni těšíte? Abychom na našich polymerových kurzech mohly nabízet stále nové
a zajímavé techniky, musíme se samy vzdělávat. A proč si učení nezpříjemnit? Proto jsme už podruhé domluvily se stejně šílenými holkami a profimovaly jsme tři dny a dvě noci. A když jsme se v neděli odpoledne loučily, nechtělo se nám ani věřit, že to tak rychle uteklo. Takže jsme se domluvily, že další naše „fimošílení“ bude určitě dříve než za rok.

Tak a teď už víte, co všechno se u nás v červnu událo. Ještě si můžete prohlédnout pár fotek nejen z naší červnové tvorby, ale i těch zážitkových. A víc už vám neřeknu, až v červenci 🙂 🙂 🙂 .

Krásné prázdniny přeje Eva a Petra.