Znáte to. Máte před sebou pozvání na společenskou akci a nastane problém. Něco vám určitě ve vašem šatníku chybí. V nejhorším případě to jsou šaty, v tom nejlepší jenom nějaký doplněk, boty nebo kabelka. Ale i toto může být velký problém. Alespoň pro mě. Strašně nerada si kupuji boty. Nevím, čím to je, ale pravidelně mi jsou malé nebo velké. Trpím v lodičkách i v lyžácích.

Lepší situace je při koupi kabelky, ta puchýře nedělá. Ale i tak je to někdy problém. Buď je tak malá, že se do ní vlezou sotva kapesníky nebo zase tak veliká, že se ke společenským šatům vůbec nehodí a ještě v ní nemohu nic najít. A tak mi nezbývá nic jiného, než si nějakou ušít. Nejsem tak dobrá, abych si sama zhotovila střih a podle něj kabelku ušila a taky si to trošku ulehčuji. Mám ráda návody od MM for you a tam jsem našla, co jsem hledala.

Látku jsem měla už delší dobu a šila jsem z ní na jaře psaníčko k šatům na synovu svatbu. Ještě kousek zbyl a teď se mi hodí.

Ušila jsem si kabelku Bellinda. Je vymazlená a povedla se mi. Mám z ní radost. A myslela jsem při šití opět na svou babičku. Zase jsem ji musela poděkovat, jak na mě byla přísná, když mě učila. Jak všechno kontrolovala a obracela do rubu. Říkala mi, že jsem zbrklá a nemám trpělivost. Tenkrát jsem se zlobila, protože jsem všechno chtěla mít hned hotové. Prý to šiji horkou jehlou. Teď už je to ale jinak. V šití jsem opravdu trpělivá a snažím se být precizní. Moje práce musí být taková, abych se za ni nemusela stydět. Za Bellindu se stydět nemusím, kdybych ji měla oznámkovat, dám ji jedna mínus, protože na jedničku šila fakt jenom moje babička.

A ještě dovětek. Dcera Petra šije svou první mimi deku jako zakázku. Prý jí nesedí švy. Poslala mi fotku. Mám sice brýle, ale nic nevidím. Vlastně ano, asi o milimetr jí to nevyšlo. Po kom to dítě asi je? Babička by určitě měla radost. 🙂