Místo, kde jsem opravdu propadla patchworku

Každé ráno cestou do koupelny pouštím televizi na program ČT 24. Je to asi jediná chvilka, kdy ji při snídani sleduji. Poslechnu si zprávy, zjistím, jaké bude počasí, kdo co pronesl za moudro. Na Novu nehledím, nepotřebuji vědět, kde se stala jaká katastrofa.

První dnešní informace, kterou jsem zaslechla byla, že přesně před 25 lety podepsali Maastrichtskou smlouvu. Kolotoč vzpomínek a obrázků v mé hlavě je spuštěn. Ne kvůli této politické události, ale kvůli městu samotnému. Maastricht, pro mě nejkrásnější město na světě, místo, kde jsem strávila úžasné tři roky. Každý den jsem kolem kongresového centra, kde se tato smlouva podepsala, vozila děti do školy. Procházela jsem se nejstarším městem v Holandsku a byla jsem alespoň na chvíli součástí jeho života a on byl mou součástí.

A pro mě jako budoucí patchworkářku místo, kde jsem opravdu propadla patchworku. Tady jsem začala intenzivně šít, učit se techniky, ale i nakupovat ty úžasné látky v obchodech, jaké jsem do té doby nikdy neviděla a ani netušila, že existují. A tak se musím s vámi podělit o pár fotek z tohoto krásného místa, ale i mých prvních výrobků.

  • Měla jsem tenkrát odvahu, když jsem se hned na začátku a bez jakýchkoliv znalostí pustila do tohoto ubrusu. Zvládla jsem to a ještě jsem ho ručně proquiltovala.
  • Hvězdičky poblíž kongresového centra označují státy podepisující Maastrichtskou smlouvu.
  • A první patchworková deka. Ušila jsem ji pro svého muže, aby mě v šití podporoval a podporuje mě pořád :-). A o tu deku svádíme každý den boj, kdo se pod ní bude válet 😀