Všechno chce svůj čas

Možná někteří z vás prohlíželi naše stránky a všimli si, že se delší dobu nic neděje. Není to proto, že bychom s Petrou nic nedělaly, ale protože se nechtěla dostavit ta správná myšlenka nebo nápad, o co se s vámi podělit. Nechtělo se mi za každou cenu něco psát, když by to mělo být jen takové zbytečné plácání, jenom proto, aby pravidelně „vyšly aktuality“. To určitě ne. Vždyť jsem to přece už jednou psala, že nejsem žádná blogerka nebo spisovatelka a určitě mě „netlačí“ žádný termín.

Dnes, po opravdu hodně dlouhé době, peču koláče. A hlavou mi plynou myšlenky. Vzpomínám na babičku, jak se každou neděli naším domem nesla vůně tvarohových a povidlových  koláčů. To byla dobrota! Babičky přece vždycky pečou ty nejlepší buchty.
A teď mi to došlo, vždyť já přeci budu taky BABIČKA, tak musím péct a vařit dobroty! To je až k neuvěření, jak ten čas letí. Zdá se mi, že to není tak dlouho, když jsem byla sama malá holka a teď najednou budu babičkou. Je to život, všechno prostě chce ten správný čas.

No a i tímto „babičkovským“ nebo spíš „maminkovským“ směrem se teď ubírá i naše tvoření. Určitě jste si všimli informace „o módních trendech“, které teď u nás frčí – tyrkysová barva, myšičky, sloni a jiné dětské obrázky. S Peťkou si teď užíváme, šijeme
a chystáme výbavičku. Je to tak, jak řekl klasik: „Klokan přiletí v dubnu“. 🙂 🙂 🙂

A vytvořily jsme toho mnohem víc. Na obrázcích vidíte korálkové šperky. Petra si do bytu ušila šedý taburet a já pro Barunku meditační polštářek se slonem (Ondro, vydrž, taky se na tebe dostane 🙂 ).  Autorem kávové soupravy je také Petra. A patchworkové ubrusy s hvězdou jsme šily s děvčaty na kurzu v Letovicích. A to jsem toho určitě zapomněla spoustu výrobků vyfotit.

Vidíte, prostě to chtělo i ten správný čas na další aktuality.

Vaše Eva