Dvakrát měř, jednou řež

Dvakrát měř, jednou řež – znáte,že ? A co tuto – dvakrát čti – jednou šij. Tak tato varianta platila včera u mě.

Strašně moc dlouho jsem si neušila nic podle pravítek Liza patchwork /pro neznalé – speciální pravítka a šablony na jednotlivé vzory této techniky/. A to jich mám doma opravdu úplně plnou skříňku. Jsem v tomto ohledu neskutečně zachtívavá a každé pravítko, které Liza vymyslí , samozřejmě velice nutně potřebuji. Druhá věc je, kdy si najdu čas a podle pravítka budu šít. Ale teď jsem si tu chvilku vyšetřila. Asi to bylo tím, že jsem ochořela a nejela jsem s manželem na hory, a tak mi nějaký ten čas vybyl :). Došila jsem pár restů, nachystala jsem si několik nových témat na kurzy a udělala jsem si čas i na zmiňovaná pravítka.

A tak včera večer, celá natěšená, jsem si sedla k šicímu stroji. Vždycky si návod raději vytisknu, dělám si poznámky a koukám do něj během práce. Ale tentokrát jsem musela hledět do notebooku, protože nám ochořela tiskárna a tištěný návod nebyl. Nachystala jsem si látky, přiznám se, že jsem odstíny ladila trošku déle a už se začalo řezat a šít. Šlo to celkem rychle a za chvilku jsem si na podlaze dělala místo, že vyskládám čtyři bloky, které tvořily celý obrazec. Ups, těch dílků je nějak moc, spíš tak na osm bloků. Že by byla v návodu chybka? Ale houby! Jsem nepozorná, zbrklá, nedávám pozor a špatně čtu. Omylem jsem si nařezala rovnou na dva polštáře. Ale to přece vlastně vůbec není špatné, samotnému polštářku by bylo smutno, lepší jim bude v páru :).

První topík byl sešitý a já už jsem se těšila na quiltování. Ale včerejší večer jsem prostě za hvězdu nebyla. Vůbec jsem se nemohla domluvit se šicím strojem a s materiálem. Nitě se špatně provazovaly, steh nebyl vůbec pěkný, meandry kostrbaté a trhané. Nejdřív jsem nadávala stroji, látce, nitím /všimněte si, chyby u sebe hledáme až naposledy :)/. Už jsem vyzkoušela všechny možné varianty, napětí nitě, jinou nit, jinou výplň, ale pořád to nebylo ono. Ještě mě napadlo vyměnit jehlu a ejhle. Bylo to opravdu v poslední minutě, protože už jsem propadala panice a říkala jsem si, jaká je ta má práce špatná, jak mohu učit ostatní, když sama nic neumím. Ale občas se naštěstí /někdy bohužel – někteří vědí/ projeví ta moje beraní povaha, zapřela jsem se a nevzdala jsem to.

Když jsem polštářek doquiltovala, bylo už celkem dost po půlnoci, ale nedalo mi to a už jsem to prostě musela dokončit. No, neptejte se, kdy jsem šla spát. Kdyby bylo jaro, tak by ptáci nezpívali, oni by přímo řvali. Fakt jsem to došila. Padla jsem do postele utahaná jako kotě.

Takže díky mé nepozornosti, vznikly polštářky dva. Zatím je ten druhý ještě ve fázi rozpracovanosti, ale to neva, protože teď už mě nějaké quitlování určitě nerozhodí. Uvidíme, jestli u nás budou bydlet nebo zda půjdou do světa :).

patchworkový polštář

patchworkový polštář

patchworkový polštář