Dostala jsem úkol. Prý abych napsala úvodní článek na stránky EVAPE o tom, jak jsem začínala s patchworkem. Uff! Co napsat, abych se neopakovala, aby to nebylo dlouhé? Aby to bylo prostě blogerské. Tak to zkusím.

O babičce a jejím šicím stroji, o tom, jak mě napomínala, ať jsem pečlivá, jsem psala mockrát. Ale úplně vidím před očima, jak sedím a prohlížím si Praktické ženy, které odebírala moje mamka. A najednou mě zaujal obrázek modré jakoby zaplátované deky. Tak to se mi líbí, to bych se chtěla naučit. Jak se to jenom jmenuje, ani pořádně jsem nevěděla, jak se to anglické slovo vyslovuje. Tak to bylo moje první setkání s patchworkem.
Druhé setkání – o mnoho a mnoho let později. A přímo na místě pro patchwork nejtypičtější. V Americe. Měla jsem možnost nějakou dobu pobýt a chodit „do kostela“, kde se scházely manželky vojáků a probíhaly zde různé aktivity, kurzy angličtiny, vaření a podobně. Musím se přiznat, že mě nejvíc zaujal patchwork, i když jsem tenkrát jenom nakukovala a záviděla. Kvůli němu i tu angličtinu přetrpěla :).

Setkání třetí – nejzásadnější. Kamarádka mi přivezla patchworkářskou soupravu – podložku, pravítko, řezák. Prý ať už konečně začnu a pořád o tom jenom nemluvím 🙂 (Ivi, díky moc za nakopnutí). A byla to láska opravdu na první (vlastně možná třetí) pohled (ale určitě na celý život – to vím). Tehdy jsme tři roky bydleli v Maastrichtu a v Holandsku a Německu byly podmínky pro patchworkářky nesrovnatelně příznivější než u nás v tu dobu. Specializované obchody plné nádherných bavlněných kolekcí, že se mi opravdu až tajil dech a byla jsem jak Alenka v říši divů. Utratila jsem tam tenkrát za látky pořádný balík a doma jsem je dlouho přerovnávala a hladila, než jsem do nich řízla. Můj první patchworkový výtvor byl ubrus. Byla jsem odvážná, protože vzor nebyl pro úplného začátečníka, ale opravdu se povedl. Nakonec jsem ubrus ručně proquiltovala, protože majitelka toho krásného obchodu mi ukázala, jak se má správně prošívat, jak malé stehy mám dělat a jak zapošívat. Aby to prostě bylo opravdu ECHT. Tak jsem to také vyzkoušela. Ubrus mám pořád schovaný :). A aby nebylo té mé drzosti málo, nakoupila jsem si hned i na první quilt. Látky s majáčky, mořem, oblohou. Pro mého manžela. Tentokrát jsem ji prošila na stroji, ale ručně jsem vyquiltovala siluety kotev. To se má, ty jsou pro štěstí . To bylo v roce 2005 /bože, to je dávno/. Deka leží na gauči a každý večer svádíme boj, kdo se s ní přikryje.

Tak, takové byly mé patchworkové začátky. Dcero, úkol splněn 🙂

Eva