S přicházejícím měsícem vždy přemýšlím, co nového napíšu do aktualit. Jestli vůbec budu mít o čem psát, zda se stalo něco zajímavého a co nového jsem vytvořila.  Vždyť nejsem žádná spisovatelka ani blogerka, takové nejsou mé ambice.  Ale potěšilo mě, když mi několik kamarádů a známých řeklo,  že si mé aktuality pravidelně čtou a že je to takové pohlazení na duši.  A že se lidé na naše stránky vrací, vím a podle statistického programu také poznám,  odkud se na nás koukají 🙂 .

Tentokrát se na mě aktuality snesly přímo z nebe. Občas chodím s manželem na letiště a mám ráda, když mě on nebo syn svezou nějakým letadlem. A zrovna, když jsem před hangárem čekala, než poletíme, vzpomněla jsem si  na krásnou dětskou knížku O leta- délku Káněti. Měla jsem ji moc ráda a hodně jsem z ní četla i našim dětem. A tak jsem si uvědomila, jak se i náš život točí kolem letiště,  letadel a létaní (jak by ne, když máte doma dva piloty), jak nosím v kastrůlku na letiště oběd (ale ne škubánky s pracharandou 🙂 ) a trávíme zde tolik času.  A když jsem se potom  vznášela v oblacích,  říkala jsem si, že není vůbec špatné se někdy podívat na svět a na starosti trošku s nadhledem, že je dobré se povznést nad malichernostmi a nad hloupostí některých lidí.

A jak už jsem napsala, všechno u nás se točí kolem létání a tak  šiju polštářky s kluzáky,  vrtulníky, obaly na letecké zápisníky, vyšívám letadýlka na trička. Prostě celá rodina si poletuje ….

Do krásných květnových dnů vám přeji, abyste i vy mohli občas své starosti a trápení nechat odletět někam do oblak.

Eva