Mám pocit, že jsem se probudila ze zimního spánku. Možná jsem medvěd a prospala jsem zimní měsíce. Jakoby ani nebyly. Ale s prvním jarním sluníčkem nabírám sílu, pohodu, optimismus a také chuť k tvoření.

                I když zima nebyla ani zimou, organismus máme naprogramovaný a těžko ho ošidíme. A mně se k tomu přidal protivný zápal plic a úplně jsem přestala fungovat. To by člověk nevěřil, jak namáhavé může být i obyčejné čištění zubů. Krátce řečeno, sáhla jsem si na dno. Bylo mi opravdu hodně zle.

                Ale teď, s přibývajícím sluníčkem a natahujícím se dnem, nevím, co dřív. Šiju, fimuju, tvořím. A je mi fajn.

                A v tom jarním frmolu jsem málem zapomněla na březnové aktuality. Nejen, že mě jako obvykle upomínal manžel, ale tentokrát i náš „webdesigner“ mi posílá vzkazy
/a nejenom písemné – viď Tome – a co aktuality?! /

                Tak konečně koncem března přichází pár řádků. Jak už jsem napsala, tvořím, šiju, ostošest. Připravuji projekt pro dětský koutek, šiju novou deku, fimuju, chystám kurzy patchworku a fima. Nevím, co dřív. A je mi dobře.

                Je to tak, člověk má dělat to, co ho baví. Potom to možná dělá i dobře a jeho práce má smysl a baví ostatní.

                Přeji vám krásné první jarní dny.

Eva