Přemýšlím, co napsat do prosincových aktualit, které se stejně jako ty loňské opozdily a už jste je měli dávno číst. Nechci, aby byly stejné a abych se neopakovala. A tak mi tentokrát dávají trošku zabrat. Stejně to, co jsem loni napsala, stále platí a jsem moc ráda, že mám kolem sebe své blízké, kteří mi pomáhají.

Prosinec je takový zákeřný měsíc – utíká ještě rychleji než ostatní. A zrovna bychom potřebovaly (my, ženy), aby toho času bylo trošku víc, abychom stihly uklidit, vyleštit skleničky, umýt okna, nakoupit dárky, napéct cukroví. Máme totiž pocit, že bez toho všeho Vánoce nemohou být. A možná je to chyba a tak trošku stresujeme okolí, když si ze všeho děláme těžkou hlavu.

Možná tomu Ježíškovi nevadí, že okna nejsou umytá, vždyť toho má chudák tolik, že si je ani nestihne prohlédnout. A že nemáme napečeno deset druhů cukroví? Nevadí, stejně je po Vánocích dáváme do mrazáku, protože jsme je nestihli sníst. A lepší, než běhání po Šantovce či Olympii, je zajít si na svařák nebo punč a zakousnout se do děsně nezdravé, ale strašně dobré klobásky. Letos jsme věrnostní karty z obchoďáků vyměnili za kartičky od stánků s punčem a každý šestý máme zdarma. A když si k tomu ještě zazvoníme vánočním zvonečkem a něco si přejeme, tak je nám dobře.

Všem, moji milí, kteří pravidelně, či jen tak občas nebo i poprvé navštívíte naše stránky, přeji ze srdce krásné a pohodové Vánoce, veselého Silvestra a jen to nejlepší v novém roce.

Vaše Eva